Strom

Jsem tady.

Stojím pevně a věčně.

Proč některým připadám nekonečně?

A jiným zase příliš nevděčně?

Lidé kolem mne pospíchají,

chodí, hledají.

Ženou se za svými maličkostmi.

Pak ale ulehnou a pode mě budou jiní chodit za jejich kostmi.

Já je uvidím, já přežiju je.

Proč si nikdo nevšimne, že něco věčného tu je?

Pak ale zjistí, že jen překážím.

Vždyť jen stojím, čím je tak dráždím?

Vezmou své dokonalé výtvory z oceli,

rány se mi už nikdy nescelí.

Trhají, řežou a ničí pouze,

neberou ohled, že rostl jsem dlouze.

Přežít jsem je měl.

Co jiného Bůh chtěl?

Zůstal tu jen...

Pařez.